Téma: "Stará" Evropa Do roku 2030 se v Evropské unii zdvojnásobí počet lidí starš...
2. Téma: Moderní sci-fi: svět 2050 Mnohé z nápadů autorů sci-fi literatury se nap...
v sekci soutěže naleznete informace o nové literární soutěži
Neorealismus Největší rozmach spadá do 40. let.(1945 - 1951) Všímá si stinných strá...
Absurdní drama (z lat. absurdus nesmyslný, sluchu nepříjemný) je směr avantgardního d...
Rozhněvaní mladí muži a univerzitní román Název není literárním termínem, jde o v...
Centrum dětské komunikace Vratimov vyhlašuje 14. ročník DĚTSKÉ NOVINÁŘSKÉ CENY na tém...
ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA Život je jen náhoda - internetová soutěž o nejlepší epigram neb...
Neorealismus
Největší rozmach spadá do 40. let.(1945 - 1951)
Všímá si stinných stránek italské společnosti, sociálních a mravních problémů (nezaměstnanost, bída, prostituce, zaostalost populace...)
Nová metoda zobrazování skutečnosti - Fellini: „neorealismus netkví v tom, co ukazuje, ale jak to ukazuje. Je to jednoduše pozorování okolí bez jakýchkoli konvencí a předsudků."
Klade důraz ne na téma výpovědi, ale na způsob výpovědi.
Důraz na fakta, věci, jevy, které nejsou hierarchizovány, nijak rafinovaně komponovány, ale vyjádřeny v kontextu jiných faktů bez psychologické zátěže, bez požadavku příběhu.
Texty i filmy fascinují syrovou realitou, důrazem na věcnost.
Roberto Rossellini - Řím, otevřené město
Vitorio de Sica - Děti ulice, zloději kol, Zázrak v Miláně
Luchino Visconti - Země se chvěje
Federico Felini - Darmošlapové, Silnice (1954), Cabiriiny noci (1957)
Fellini usiloval hlavně o přiblížení atmosféry, popis postav a situací. Kladl důraz na vnější projevy postav (gestikulaci, mimiku, chůzi). Postavy nejsou určovány povahovými vlastnostmi, ale zásadně zjevem, vnější podobou - práce s naturščiky. Jeho vyprávění je proud volně spojených obrazů a dialogů. Cílem není vyprávět příběh, ale vytvářet situace, aby se lidé dívali a poslouchali.
Pier Paolo Pasolini se považoval více za spisovatele než režiséra. Jeho filmy bývají označovány za opožděné plody neorealismu (Accattone/Žebrák - 1961)
Typické neoreal. dílo Darmošlapové(1955) - ve volném sledu podává mozaiku bezprostřední poválečné italské realit, jak ji žili na římské periferii mladí bezdomovci. Hrdinové jsou ponecháni napospas sami sobě. Je pro ně typická brutální vitalita. Žijí, jak mohou, na živobytí si vydělávají krádežemi
Zběsilý život (1959) navazuje na Darmošlapy tematicky a jazykově, román má akle pevnější stavbu, hlavního hrdinu, který se vyvíjí v uvědomělého a aktivního hrdinu.Tommaso se odděluje od svých kumpánů, když zažije v nemocnici stávku nemocných. V závěru románu pomáhá lidem postiženým povodní zachraňovat majetek, ale sám, nemocný tuberkulózou na to doplatí životem. Jazykově až přeexponovaná výrazová expresivita a vulgarita
Postupně začínají ve filmu převažovat úsměvné příběhy o italském temperamentu (de Sica. Chléb, láska a fantazie)
Alberto Moravia(1907-1990)
Horalka - existenciální román. Mozaika příběhů mnoha lidí je sjednocena vzpomínkovým vyprávěním titulní hrdinky, ženy z chudého kraje mezi Neapolí a Římem. Odehrává se v posledních měsících války, kdy byla Itálie obsazena nejdříve německými a potom spojeneckými vojsky. Marokánci ji zbaví iluzí o lidech a morálce. Poznává, co válka způsobila: stará morálka, zákony, náboženství neplatí, lidé znecitlivěli, jsou hluší k cizímu neštěstí, vše se proměnilo ve zboží. Život ztratil smysl, ale „bolest nás v poslední chvíli zachránila".
Římanka (1947) děj se odehrává v Římě 30. let základním napětím románu je kontrast Adrianiných snů a tužeb a skutečné reality. Zˇivot přináší jen zklamání a bolest. Všechny postavy jsou lidé nešťastní, frustrovaní, plní úzkosti, z níž se snaží vymanit násilnými a absurdními činy. Sama Adriana překonává existenciální absurditu lidského bytí vírou, že se jí narodí zdravé a silné dítě (dítě vraha a prostitutky)
Typický znak existencionalismu - odcizení a zvěcnění je výrazný i v dalších dílech(Nuda).
Neorelistické jsou Římské povídky (1954) a Nové římské povídky