Gymnázium Františka Živného v Bohumíně - Rozvíjej se, žij, studuj u nás

Poznávací zájezd Švýcarsko

Studenti bohumínského gymnázia ve Švýcarsku

Na začátku minulého školního roku putovaly po škole informace o možnosti uskutečnění zájezdu do země sýrů, čokolády a bank – Švýcarska. Přihlásilo se nás na něj dosti a tak jsme mohli všichni spolu s paní Habramovou a Linnertovou, žáky Matičního gymnázia Ostrava a jejich učitelkami 31. srpna vyrazit na šest dní pryč a prodloužit si tak prázdniny o nové poznatky a krásné zážitky.

            Vyrazili jsme o půl šesté večer, všichni natěšení, jaké to asi bude. Do města Lungern, ve kterém bylo ubytování, jsme ale dorazili až po dvacetičtyřech hodinách. Pan řidič nám totiž zastavil nejprve v Kostnici, místě odsouzení a upálení Jana Husa, prohlédli jsme si jeho dům – dnešní muzeum (Hushaus) a Münsterskou katedrálu. Potom jsme navštívili Rýnské vodopády. Poslední zastávka – ve městě Luzern a bylo hned jisté, že hned první den na nás všechny udělalo Švýcarsko skvělý dojem svou rozmanitostí. A abychom žasli ještě více, po ubytování na hotelu Löwen se podávala večeře o čtyřech chodech, na kterou jsme se po další dva dny těšili, většina určitě už jen kvůli zábavné hře na „Uhádni, copak dnes dostaneme podle německy psaného jídelníčku k jídlu“.

            Okolo sedmé hodiny ranní zaznívaly na hotelu první budíčky. Rozespalí gympláci proklouzli okolo švédských stolů a nabrali si co hrdlo ráčí. Po ranní kávě nás čekal doopravdy perný den. První na programu – Trümmelbašské vodopády – byly jako simulace hučícího úlu zaplaveného vodou, což se od vodopádů „ve skále“ dá očekávat. Nafotili jsme si je snad ze všech úhlů a mohlo se pokračovat. A to zubačkou na horské sedlo pod vrcholy Eiger, Mönch a Jungfrau. Pan průvodce ihned po příjezdu podotkl, že nám vyšlo skvělé počasí, jak to tady prý není zvykem a foťáky měly opět proč cvakat. Při cestě zubačkou zpět k autobusu se ale začalo mračit a tak nám nezbývalo nic jiného, než projít si město se slavnými lázněmi Interlaken za doprovodu dešťových kapek. Ale po příjezdu do místa ubytování nás zase zahřála dobrá večeře. :-)

            Sladké omluvy za déšť jsme se ale dočkali hned dalšího rána. Čokoládovna! I ten vzduch chutnal po čokoládě. Po uvítacím filmu a vyslechnutí informací o výrobě čokolády Cailler jsme se málem rozeběhli na poslední z veřejně přístupných místností – na ochutnávku. Asi nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že většina z nás si tam z důsledku přejedení vypěstovala dočasnou alergii na kakaové výrobky. Když už jsme zhřešili sladkým, dali  jsme si při jednom dni i návštěvu města Gruyéres – známého pro výrobu stejnojmenného sýra, ale také mnoha dalších. A v pozdním odpoledni na nás ještě „čekalo“ hlavní město Švýcarska, Bern, bez kterého by naše poznávání této země rozhodně nebylo kompletní. Bern mne samotnou ohromil především podloubím, které se táhlo přes celé město. Jak by taky ne, na délku má šest kilometrů.

            „Už se nám to končí,“ jakoby říkaly sbalené kufry a uklizené pokoje na hotelu v zamračeném pátečním ránu. Po poslední snídani rychle dobalit a rozloučit se se zelenými loukami, zastavovat se bude až ve Vaduzu, hlavním městě Lichtenštejnska. Po jeho návštěvě a dalších pár hodinách cesty přišla na řadu poslední zastávka  v rakouském městě Innsbrucku a hurá domů v prazvláštních polohách v autobusových sedačkách.

            Inu, co říci na závěr. V šest hodin ráno pro všechny přijeli ochotní a rozespalí rodiče, které snad nikdo nenechal vyspat, když se chtěl podělit o skvělé zážitky. Takže hurá nazdar výletu, zmokli jsme, ale už jsme tu.

Kateřina Hradilová, 6P

[zpět]