Kvinta v brněnském podzemí

V pátek 4. dubna 2025 jsme vyrazili směr Brno. Už předem jsme věděli, že bude na trati výluka a z Kojetína pojedeme náhradní autobusovou dopravou, ale to nás neodradilo. Nakonec jsme do Brna dorazili o 10 min dříve, než byl plánovaný příjezd vlaku/autobusu! Jak překvapivé! Díky tomu jsme cestou na Zelný trh mohli zdolat i Petrov. 

První prohlídkou dnešního dne byl Labyrint pod Zelným trhem. Průvodce oblečený v černé kápi nás provedl sklepními uličkami, ve kterých nás seznámil s jejich původem, účelem a způsobem života lidí v Brně ve středověku. Velmi zajímavá byla také mučírna, ve které jsme si mohli vyzkoušet pranýř, klec bláznů nebo prasečí hlavu :-)

Druhá prohlídka nás čekala na dva kilometry vzdáleném Žlutém kopci, na který jsme se dostali přes Špilberk. Vodojemy na Žlutém kopci jsou technickou památkou, která až do konce dvacátého století plnila svůj účel. Navšívili jsme tři podzemní stavby, které bývaly naplněny vodou. Jako první jsme navštívili vodojem postavený brněnským architektem v roce 1894, kde sedmdesát cihlových pilířů, stojících na rovné betonové podlaze, podepírá strop, který je i víc než metr pod zemským povrchem. Jeho rozměry jsou 35 × 55 metrů, výška 6,5 metru a objem 8,5 milionů litrů  vody (společná fotka). Po prohlídce prvního jsme sestoupili do druhého, staršího, který vznikl v roce 1874 podle návrhu anglického stavitele. Je unikátní svou podlahou, která má tvar protiklemb oproti stropu. Celý prostor o velikosti 45 x 45 x 6,5 m je rozdělen na 11 částí (propojených chodbou), které jsou také vystavěny z cihel, ale součástí zdí jsou obrovské "tlamové" okna. Úžasné! Třetí vodojem je nejmladší (1917), největší, pojme až 15 milionů vody a skládá se ze dvou částí, které jsou propojeny a jsou celé vystavěny z betonu s 87 pilíři podpírajících strop! Tento má nejlepší akustiku, kterou jsme zkoušeli hlavně křikem a tleskáním. Součástí prohlídky tohoto vodojemu byla světelná projekce. Nakouknutí pod povrch Žlutého kopce nám zabralo více než hodinu, takže pak už jsme se těšili na návrat do centra města, kde jsme měli téměř hodinový rozchod. Následovalo dobrodružství s nasedáním do autobusů náhradní dopravy, přesednutí v Kojetíně do vlaku, dlouhá čekačka na občerstvení, ... ale do Bohumína jsme dorazili jen s 10 min zpožděním, takže vše ok a víkend mohl začít :-)

Děkujeme za skvělou exkurzi, kterou jsme mohli podniknout zdarma - díky projektu OP JAK.

Mgr. Jana Nováková

Zpět