Dva týdny v Martině: Erasmus na Slovensku nám ukázal, že blízkost neznamená samozřejmost

V rámci programu Erasmus+ jsme měly možnost strávit dva nezapomenutelné týdny ve slovenském městě Martin. Naše cesta vedla na Spojenou evangelickou školu, kde jsme se zapojily do výuky a života školy, která se hrdě hlásí ke své víře, ale zároveň překvapí svou otevřeností, moderním přístupem a mezinárodním duchem.

Škola s vírou i rozhledem

Spojená evangelická škola je bilingvní – část výuky probíhá v angličtině – a má podporu nejen z domácích zdrojů, ale i od sponzorů ze zahraničí. Na první pohled by se mohlo zdát, že návštěva nábožensky zaměřené školy bude spojena s určitou ideologickou uzavřeností, ale opak byl pravdou. Učitelé i vedení školy byli velmi liberálně smýšlející, otevření diskusi, jiným názorům i kulturní rozmanitosti. Víra zde není nástrojem nátlaku, ale přirozenou součástí prostředí, které klade důraz na úctu, empatii a svobodu myšlení.

Studium i život mimo školu

Během pobytu jsme se účastnily výuky po boku místních studentů. Největší rozdíl oproti českému školství jsme vnímaly v neformálnosti vztahu mezi učiteli a žáky – byl založený na důvěře, respektu a podpoře. Lekce v angličtině nám umožnily zdokonalit jazyk, ale také poznat nové metody výuky, které nás inspirovaly.

Mimo školní lavice jsme měly možnost poznat i město a jeho historii. Navštívily jsme Národní cintorín, kde jsou pochováni významní slovenští spisovatelé, vědci a národní buditelé. Prošly jsme si také Slovenské národní muzeum, divadlo, a zastavili jsme se i na Memorandovém námestí, které připomíná zásadní momenty slovenského národního obrození.

Martin nás zaujal svou přirozenou krásou, kulturní hloubkou i přátelskou atmosférou. Město má velikost tak akorát – není anonymní, a přitom nabízí bohatý kulturní i společenský život.

Osobní přínos

Tento krátkodobý Erasmus pro nás nebyl jen studijní cestou. Byl to osobní posun. Poznaly jsme nové přátele, naučily se pohybovat v jiném školním systému, objevily kulturní nuance, které bychom v běžném životě snadno přehlédly. Zároveň jsme si uvědomily, jak moc nás s našimi slovenskými sousedy spojuje – jazyk, historie, humor – a jak rozdílní přesto můžeme být v každodennosti.

Z Martině si odvážíme pocit vděčnosti. Za otevřenost, kterou jsme zažily. Za nové pohledy na vzdělávání i víru. A za to, že nám Erasmus ukázal, že velké změny nemusí nutně přijít z dalekých cest – někdy stačí překročit hranici blízkého souseda.

Julie Moldrzyková, Nicol Pleslová, studentky septimy bohumínského gymnázia

Zpět