Veni, vidi aneb do Chebu a zpět

Ve středu 22. listopadu vycestoval na opačný okraj republiky trojčlenný tým naší školy ve složení Alex Kubáň (4.A), Kryštof Sasoň (8.P) a Ondřej Lindner (8.P) v doprovodu učitele dějepisu Mgr. Vladimíra Jeřábka, aby mohl v západočeském městě Cheb reprezentovat bohumínské gymnázium v ústředním, respektive mezinárodním kole 31. ročníku Dějepisné soutěže studentů gymnázií ČR a SR, jíž se naše gymnázium každoročně účastní.

Pomyslnou vstupenkou do kola ústředního a jízdenkou do Chebu bylo klání na úrovni krajské, které se konalo již v dubnu tohoto roku a které jsme vyhráli.

Čas utekl jako voda, a tak jsme se onoho 22. listopadu 2023 sešli při chladném podzimním ránu na bohumínském nádraží. K naší smůle však vlak SC 512 z Bohumína kvůli technické závadě vůbec nevyjel. Při zpoždění 60 minut jsme ztratili veškeré naděje. Nevěšeli jsme však hlavu a nasedli na vlak Ostravan, který nás, byť s menší dávkou přepychu, dopravil do Prahy. A po krátkém přestupu v hlavním městě jsme se již skutečně vezli rychlíkem směr Cheb, kam jsme nakonec v 15:30 šťastně dorazili.

Na chebském nádraží jsme si uložili zavazadla, abychom ještě před odjezdem k ubytování mohli prozkoumat a nasát atmosféru historického města v česko-německém příhraničí. Od nádraží jsme třídou Svobody prošli až k hlavnímu náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, obdivovali majestátní kostel sv. Mikuláše a sv. Alžběty a v neposlední řadě i hrad Cheb, císařskou falc tyčící se nad řekou Ohří. Díky našemu doprovodu jsme neměli o zajímavosti nejen z těchto míst nouzi. Večer jsme nastoupili do speciálně vypraveného autobusu, který nás odvezl do místa našeho ubytování. Zázemí pro nás bylo přichystáno v sousedním městě Františkových Lázních, které jsme rovněž prozkoumali. Následně již skutečně nastal čas vydechnout v penzionu, abychom načerpali síly na den následující.

Ráno 23.11.jsme po snídani opět nasedli do autobusu směr Cheb. Vystoupili jsme před budovou Fakulty ekonomie Západočeské univerzity, na jejíž půdě to mělo celé již každou chvíli vypuknout. Pro každého studenta a doprovod byly na stolech přichystány věcné dary v podobě knih s dějepisnou tematikou a pamětních diplomů. Atmosféra sálu zaplněného k prasknutí téměř pětasedmdesáti týmy byla skutečně nezaměnitelná. To opravdu vyzývalo k jedinému – k soutěžení. Zahájení nastalo přesně v 9:00 úvodními proslovy představitelů města a hostující školy, tedy gymnázia Cheb, dále osobností konajících nad soutěží záštitu a také politických činitelů v oblasti školství a vzdělávání. Pak už na to však opravdu došlo. Pro soutěžící si organizátoři a spolupracovníci přichystali v celkem 4 kolech obrovské množství otázek. Stejně jako v kole krajském platilo i zde časoprostorové vymezení let 1946-1975 v Evropě, i zde se otázky týkaly takřka čehokoliv – od politiky přes sport, hudbu po film a literaturu či jiné umění. Oproti krajskému kolu však byly úlohy podle očekávání náročnější a některé typy úkolů přibyly, např. rozpoznání hudebních skladeb a interpretů (ale třeba taky státní hymny) podle ukázky promítané na plátně. Motivace zvítězit byla bezpochyby značná, první příčky měly obdržet za dobře odvedený výkon v soutěži drahou elektroniku, pro tým na prvním místě byl dokonce připraven obrovský trofejní pohár. Celá soutěž pak v kombinaci s přestávkami trvala přes 5 hodin.

Ve 14:30 však bylo rozhodnuto, odevzdané záznamové archy byly vyhodnoceny a obodovány a o finálním pořadí bylo také rozhodnuto. Silné napětí bylo v sále patrné. Bohužel, oproti krajskému kolu si náš tým příliš nevedl a dobře se neumístil. Sice bez umístění, ale přesto s pocitem obohacení nastoupila naše výprava před třetí hodinou odpolední zpátky do autobusu, kterým jsme se nechali odvézt zpátky do Prahy.  V Praze jsme nastoupili na vlak InterCity a konečně ve 22:53 jsme dorazili zpátky domů do Bohumína.

Všichni jsme se shodli, že se jsme si tyto dva dny velmi užili. Bezesporu budeme na tyto zážitky, které jsme společně v Chebu a na cestě prožili, dlouho a v dobrém vzpomínat. Bylo nám ctí na blížícím se závěru našeho působení na našem bohumínském gymnáziu moci takovouto výpravu podstoupit. Stala se nám velikou zkušeností, za což jsme skutečně vděční. Za to děkujeme ještě jednou našemu skvělému vyučujícímu dějepisu panu Mgr. Vladimíru Jeřábkovi. V závěru přejeme mnoho štěstí nejen našim budoucím bohumínským dějepisným týmům a reprezentantům, ale rovněž celé soutěži jako takové, aby i nadále narůstala na popularitě a motivovala mladé studenty gymnázií v kooperaci s vyučujícími dějepisu k prohlubování jejich vědomostí a zájmu o naše dějiny. Vždyť to právě dějiny jsou učitelkou života!

Ondřej Lindner (8.P)

Zpět